Má nauka o stvoření negativní vztah k vědeckému výzkumu, protože vše vysvětluje jako důsledek činnosti stvořitele?
Především musíme dle biblické nauky o stvoření rozlišovat mezi: v každém čase působící udržující stvořitelskou činností a stvořením z ničeho. Teologie zde rozlišuje pojmy creatio continua a creatio ex nihilo a k tomu jako speciální případ creatio originans (původní stvoření). Jen posledně jmenovaný pojem má vztah k vědeckým otázkám a jenom k němu bude na tomto místě něco řečeno.
Pokud se v rámci paradigmatu stvoření předpokládá creatio ex nihilo, není tím řečeno, že všechny dnes pozorované jevy je nutné přičíst přímému zásahu Boha Stvořitele. Tím by byly ve skutečnosti jakékoliv další otázky ohledně původu světa zbytečné. Spíše předpokládáme, že poté, co bylo stvoření ukončeno, rozvíjelo se dále relativně samostatně; tzn. při platnosti zákonnitostí, které mohou být vědecky zkoumány. Mimoto se v biologii základních typů (stvoření) počítá s tím, že živým tvorům byl dán (již při stvoření) určitý potenciál změn. Toto prokázat je věcí vědeckého výzkumu a není dáno obsahem zjevení. Mohli bychom vyjmenovat mnoho dalších témat i z jiných oborů, které jsou zkoumány v rámci paradigmatu stvoření. Co však může být vysvětleno pomocí zákonnitostí či mechanismů a kde leží hranice přírodních procesů není v paradigma stvoření dopředu stanoveno. Právě tyto hranice mohou či měli by být nalezeny vědeckým „otevřeným“ výzkumem. Tento přístup nauky o stvoření tedy výzkum spíše motivuje, namísto toho aby byl výzkumu nepřátelsky nakloněn. Jenom svévolný postoj k Boží stvořitelské činnosti by vědu vedl nesmyslným směrem (ad absurdum). Proto je pro vědeckou práci v rámci paradigma stvoření nutné, pokud možno jasně vymezit úkoly vědeckého výzkumu. Konkrétní případ je popsán v článku 
Biblische Schöpfungslehre und Grundtypenbiologie.
Hypotéza „stvoření“ se může stát brzdou výzkumu v případě, že určitá témata budou odsunuta stranou jako nezajímavá (viz odstavec „Forschung ohne Naturgesetze?“ v článku Schöpfung und Wissenschaft). Tento způsob jednání se netýká výlučně paradigmatu stvoření, ale právě tak i evolučního paradigmatu. Neboť také tímto paradigmatem ovlivněný vědecký výzkum se některým tématům vyhýbá, protože jsou považována za bezvýznamná. To je však přirozená věc, neboť každý výzkum je motivován určitým zájmem, a proto upřednostňuje některá témata oproti jiným.
Z hypotézy paradigmatu stvoření vyplývájí mnohá zajímavá témata, také taková, která nejsou v rámci evolučního paradigmatu zkoumána (viz. Biblische Schöpfungslehre und Grundtypenbiologie).
Překlad: Pavel Böhm, 18.03.2007
Autor:
Prohlubující informace k tomuto tématu
Metodika historického výzkumu (Přehled)
Věda a světový názor (Přehled)
Další otázky k tomuto tématu
Je možné, vyjdeme-li z existence stvoření, provádět vědecký výzkum s „otevřeným koncem"?
Je možné vyslovit v rámci nauky o stvoření konkrétní vyvratitelné hypotézy?
Je Boží stvořitelská činnost vymezena jen na oblast vyplňování mezer nepoznaných jevů?
Podporuje postoj zastánců nauky o stvoření a „inteligentního designu“ vědecký výzkum?
Dovoluje věda ohled na jakéhosi stvořitele?
Je nauka o evoluci vědeckou teorií?
Byla evoluční teorie vědecky vyvrácena?
Může být evoluční teorie přírodovědecky dokázána?
Je možné evoluční teorii odhalit jako padělek?
Vylučuje evoluce Boží existenci?
Věřili lidé ve středověku, že je země plochou plackou?
© 2007, http://www.genesisnet.info/dateien_cs/f68.php