Světlo z nejvzdálenějších objektů vesmíru potřebuje, aby k nám doletělo, mnoho miliard let. Je tedy vesmír právě tak starý, protože toto světlo přece můžeme vidět?
Na základě interpretace červeného posuvu jako úkazu vzdalování se vesmírných objektů, vyplývají pro hvězdy se silně posunutým spektrem k červené barvě velké vzdálenosti. Jak je možné, že vidíme jejich světlo, jestliže vesmír je starý jen pár tisíc let? Tento argument podporuje ve skutečnosti spíše starý vesmír. Abychom jej oslabili, byly navrhnuty rozličné argumentační strategie:
- Stvořený světelný most. Dle této představy stvořil Bůh společně s hvězdami a galaxiemi také světlo, které se nachází na cestě od těchto objektů k nám. Tento argument směřuje tím směrem, že Bůh předstírá události ve vesmíru, které se nikdy nestaly. Neboť světlo, které k nám doletí, vykazuje změny a ukazuje procesy ve vesmíru, které již dávno proběhly. Pokud dnes pozorujeme např. výbuch supernovy, který se udál v sousední galaxii vzdálené 2 miliony světelných let, potom to znamená, že se tato exploze měla uskutečnit před ca. 2 miliony lety. Neboť světlo potřebuje právě tuto dobu k tomu, aby překonalo tuto vzdálenost. Pokud by vesmír byl starý jen 10 000 let, nemohla by se tato exploze vůbec uskutečnit. Mohla by proběhnout pouze ve „stvořeném světelném svazku“. To by tedy znamenalo: že Bůh stvořil světlo a do něho by „vložil informaci“ o explozi supernovy, která by se reálně nikdy neuskutečnila. Tím bychom byli uvedeni v omyl, nebo ne? Takový postup by byl srovnatelný s představou, že Bůh stvořil fosilie, které nacházíme v sedimentačních vrstvách. Toto řešení je tedy těžko akceptovatelné.
- Tyto velké vzdálenosti vesmírných objektů jsou především zdůvodňovány červeným posuvem světelného spektra hvězd. Pouze vzdálenosti nejbližších objektů (do několika set světelných let) mohou být stanoveny poměrně přesně na základě pohybu Země přímým astronomickým pozorováním. Vzdálenost všech ostatních vzdálenějších objektů může být odhadnuta jen za pomoci více či méně komplikovaných teorií. Pokud by měl mít červený posuv zcela jinou příčinu než vzdalující se pohyb, potom by to mělo dopad nejen na představy ohledně vzdáleností, ale tím také na stáří vesmíru. Ostatně velké kosmické vzdálenosti bývají zdůvodňovány ještě jinými důvody, takže zpochybňovat červený posuv je nedostatečné a nepřesvědčivé.
- Vyšší rychlost světla. V posledních 20 letech někteří kreacionističtí vědci operují s myšlenkou, že dříve mohla být rychlost světla mnohem větší než dnes – a sice o několik řádů vyšší. V tomto případě by světlo potřebovalo mnohem méně času na překlenutí vzdálenosti od objektů vzdálených mnoho milionů světelných let. „Stvoření“ může znamenat zhuštěný průběh událostí jako v časovém urychlovači. Procesy, které pozorujeme, ve skutečnosti proběhly, ale ne „přirozeným způsobem“. Pro změnu rychlosti světla sice neexistuje dostatek přesvědčivých důkazů, ale z dnešního pohledu nemůžeme stejně s jistotou vědět, jaká byla rychlost světla při vzniku vesmíru. Pokud budeme vážně počítat s Boží stvořitelskou mocí, potom musíme připustit existenci procesů zcela jiného druhu v porovnání s dnešní skutečností. Narážíme zde na hranici vědecky zdůvodnitelných výpovědí v rámci výzkumu stvoření, které budou pro jinak smýšlející vědce těžko přijatelné.
Měli bychom však mít na paměti, dříve než bude tato možnost procesů jiného druhu v rámci Boží stvořitelské moci kritikou smetena ze stolu, že i v rámci teorie velkého třesku je též počítáno s nejasnými postupy a dnes již neexistujícími procesy. V této souvislosti se též příležitostně uvažuje o nepatrné změně rychlosti světla. Zřejmě každý koncept popisující vznik vesmíru musí sáhnout po neobvyklých procesech, pokud chce vysvětlit dnes pozorovanou skutečnost. Nejspíš proto zůstanou tyto procesy principiálně nedokazatelné.
Překlad: Pavel Böhm, 07.07.2007
Autor:
Další otázky k tomuto tématu
Vykazuje vesmír zdánlivě „stvořené stáří“?
© 2007, http://www.genesisnet.info/dateien_cs/f48.php