Nedokazuje nízké stáří naměřené radio-karbonovou metodou na vzorku uhlí, které mělo vzniknout před mnoha miliony lety, že je ve skutečnosti Země mladá?
Jako každá jiná měřící metoda založená na fyzikálních principech, vykazuje radio-karbonové datování určitou mez rozlišení, nad touto hranicí již nejsou smysluplné výpovědi ohledně stáří vzorku možné. Tato hranice leží při použití této metody za pomocí uhlíku C14 dle použité aparatury mezi 40.000 a 50.000 lety. Nad touto hodnotou jsou chyby měření z důvodu šumu pozadí tak velké, že naměřená data již nelze smysluplně vyhodnotit. Hovoří se o „nekonečných“ stářích, což v důsledku znamená jen to, že vzorek je neměřitelně starší než je rozlišovací schopnost měřící metody.
Když byla koncem 70-tých let zavedena měřící metoda AMS, jejíž pomocí se v urychlovači částic stanovuje ve vzorku obsah uhlíku C14, byli vědci plni optimismu, že se jim podaří posunout tuto hranici rozlišení daleko za výše uvedené hodnoty. Teoretická hranice této metody byla stanovena na ca. 100.000 let a 70.000 až 80.000 let bylo považováno za realizovatelné. K otestování tohoto nového zařízení byly mimo jiné použity vzorky uhlí, protože se u uhlí na základě jeho geologického kontextu vycházelo z toho, že v poměru k hranici rozlišení dosahuje reálné stáří „nekonečné“ hodnoty. Velkým překvapením bylo, když bylo naměřeno stáří jen okolo 40.000 let, tedy zdánlivě jen „konečné“ stáří. To by na první pohled mohlo vést k přesvědčení, že principiálně není něco s touto radio-karbonovou metodou v pořádku nebo „konečná“ stáří mohla být poukazem na mladou Zemi. Přesto je tento předpoklad mylný.
Nejprve byly pokusy opakovány s jinými materiály jako je vápenec, antracit (velmi staré uhlí), ropou a zemním plynem a byla vesměs naměřena srovnatelná stáří obdobných hodnot okolo 35.000 až 50.000 let s jasným těžištěm okolo 40.000 let. Jen v jediném případě u vzorku grafitu bylo naměřeno stáří 70.000 let. To znamenalo, že hranice rozlišení měřícího zařízení byla zřejmě nižší než se očekávalo. Změřené stáří pomocí uhlíku C14 odpovídalo přibližně stáří vápence, který s ohledem na definici radio-karbonové metody musel být „nekonečně“ starý, neboť anorganický materiál nemůže obsahovat žádný vlastní uhlík C14. Naměřený obsah uhlíku C14 tedy nemohl pocházet z vápence. To že naměřené hodnoty měly významný rozptyl bylo vysvětleno tím, že hranice rozlišení není dána jen technickými parametry zařízení. Bylo zjištěno že při přípravě vzorků došlo k nepatrnému znečistění cizím uhlíkem C14. To vyplynulo z toho, že vzorky, které byly používány vícekrát vykazovaly s každým měřením nižší stáří. Co se týče vzorku uhlí, mohlo dojít ke znečištění již přímo ve skladech, rušivým faktorem byly velmi pravděpodobně kultury hub a mikroby. Argument uvedený v nadpisu tedy není udržitelný.
Překlad: Pavel Böhm, 28.11.2010
Autor:
Další otázky k tomuto tématu
Jsou vysoká stáří lidí, která uvádí bible, biologicky myslitelná?
Mají lidské fosilie jako Homo erectus své místo v biblických dějinách?
Je existence primitivních nástrojů důkazem toho, že „pračlověk“ byl primitivní?
Proč jsou nalézány fosilie lidí jen v těch nejvyšších vrstvách?
Je vůbec původní stvoření bez existence smrti myslitelné, vždyť by muselo dojít k přelidnění?
Jak mohlo z Noeho rodiny vzniknout tolik lidských ras?
© 2010, http://www.genesisnet.info/dateien_cs/f50.php