Ježíš jedl maso a: „pšeničné zrno musí zemřít“ – nepatří přece jenom smrt k dobrému stvoření? Skutečnost, že Ježíš Kristus osobně jedl velikonočního beránka a tím akceptoval zabíjení zvířat, není rozporem k biblickému svědectví, že smrt nepatří k dobrému Božímu stvoření. Neboť Ježíš se plně podřídil podmínkám, za kterých musí lidé žít, právě světu, ve kterém vládne smrt resp. silně spoluvládne. Ježíš se stal otrokem (Fil 2,5ff) = pro člověka, ne proto, že to patří k podstatě stvoření, že je zotročená. Smrt pšeničného zrna je zaprve míněna jako zástupná smrt Ježíše za hříchy lidí. Ježíš vytrpěl smrt, protože smrt ovládla a zotročila lidi. Ježíš vyvádí skrze svoji smrt lidi, kteří v něho věří, z otroctví hříchu. Dále je zde zmíněno, že každý věřící musí zemřít (ve smyslu odproštění se od panství vlastního já): také tuto smrt musíme vidět z pohledu toho, že hřích je zde, jinak by to nebylo vůbec zapotřebí. Tyto závislosti žádným způsobem neodolají jasné výpovědi Písma Svatého ohledně negativní charakteristiky smrti jako Božího nepřítele (1Kor 15,26) a jako „odměna hříchu“ (Řím 6,23).
Autor: Prohlubující informace k tomuto tématu Biblické výpovědi k formě existence živočichů (Přehled) Další otázky k tomuto tématu Může být smrtí, která přišla na svět skrze hřích, míněna „duchovní smrt“? Jsou nemoci, utrpení a smrt nezbytné proto, aby na tomto pozadí vyniklo dobro? |