Protiřečí si stvoření a evoluce?
Pojmy „stvoření“ a „evoluce“ je nutné přesněji definovat, aby se tato otázka dala dobře zodpovědět. Pod pojmem „evoluce“ chápeme vývoj všeho živého ze zcela jednoduchých předchůdců. To znamená, že člověk má své předchůdce v říši zvířat. V teologii se dnes mezi „stvořením“ a „evoluci“ v tomto smyslu nevidí žádný rozpor. Zdůvodnění: evoluční náhled má být přírodovědeckou odpovědí na otázky původu resp. dává nám odpověď „jak“ (jak vznikl svět, jak vznikly živé bytosti?). Na tyto otázky údajně teologie nezná odpověď, teologie je prý kompetentní zodpovědět otázky typu „proč“ nebo ohledně smyslu bytí, které opět nepatří do kompetence přírodních věd.
Tímto stanoviskem se ale teologie zbytečně vzdává velké oblasti, protože bible odpovídá, i když převážně jen v obecné rovině, též na otázky „jak“ (viz článek 
Biblische Grundlagen der Schöpfungslehre). Biblické odpovědi o původu tak nezapadají zcela do novodobého vzorce myšlení, kde se otázka „jak“ (proces vzniku) a „proč“ (otázka smyslu) od sebe striktně odděluje. Naopak právě Nový Zákon ve sdělení o působení Ježíše Krista bere ohled i na zvěst o stvoření z knihy Genesis, podobně jako na jiné zprávy z dob počátku (Genesis kap. 1-11). Texty z Genesis zde nejsou chápány jen jako někým sepsané, ale jako historická skutečnost. Tak se Ježíš dotýká stvoření prvních lidí a nepřímo též prvního pádu do hříchu, když mluví o „tvrdosti srdce prvních lidí“, která na počátku ještě nebyla (Mat. 19, zvláště verš 8). Ap. Pavel staví most od prvního člověka – Adama, který svým hříchem přivedl na svět hřích a tím i smrt, k Ježíši Kristu, který přinesl milost a tím věčný život (Řím. 5, 1,Kor. 15). Přitom se výslovně dotýká i otázky „jak“: jak vzniklo lidstvo, proč je zde manželství, jak vznikl hřích a s ním i smrt? Pokud bychom na tyto otázky odpověděli dle evolučního pohledu, okamžitě by vznikly vážné rozpory ke sdělení Nového zákona i v souvislosti s plánem záchrany Ježíše Krista. O těchto souvislostech pojednává článek Die biblische Urgeschichte im Neuen Testament. Článek Evolutionsmechanismen als Schöpfungsmethode? ukazuje, že evoluční proces by byl problematickým způsobem původu. Snaha sjednotit oba pohledy „stvoření“ a „evoluci“ se děje výslovně na úkor zprávy o stvoření a zvláště také novozákonních postojů.
Nechápeme-li „evoluci“ jako všezahrnující proces, ale pouze ve smyslu mikroevoluce (variace, přizpůsobení a specializace), pak můžeme evoluci chápat jako částečný aspekt biologie základních typů v rámci nauky o stvoření. Základní typy živočichů jsou na základě tohoto postoje vybaveny již od počátku rozsáhlým genetickým potenciálem, hovoříme o polyvalenci (viz. článek Genetisch polyvalente Stammformen von Grundtypen). Mikroevoluční změny živočichů nejsou tedy se „stvořením“ v rozporu, ale naopak svědčí o moudrosti při stvoření: druhy jsou stvořeny flexibilní, aby byly schopné odpovídat díky své variabilitě na různé změny prostředí. Mikroevoluce je nakonec zcela jiné kvality než makroevoluce. Ta první působí ve prospěch optimalizace a specializace, ta druhá má být základem nové konstrukce (viz. Mikro- und Makroevolution. V článku Biblische Schöpfungslehre und Grundtypenbiologie je vysvětleno několik základních východisek biologie základních typů.
Překlad: Pavel Böhm, 15.04.2007
Autor:
Prohlubující informace k tomuto tématu
Biblická pra-historie v Novém zákoně (Přehled)
Evoluční mechanizmy jako metoda stvoření? (Přehled)
Další otázky k tomuto tématu
Vylučuje evoluce Boží existenci?
© 2007, http://www.genesisnet.info/dateien_cs/f76.php